Milí farníci,

rád bych nám předestřel záležitost, kterou bych s vámi rád probral a pokusil se nalézt řešení. Už to bude pomalu rok, co jsem přišel do Čakovic a jsem moc rád za vaše srdečné přijetí, za společenství, které vytváříte a kterému mohu být k dispozici jako kněz.

Už od počátku mé služby mezi vámi jsem někdy víc i na venek, někdy víc sám v sobě řešil jednu věc, která se týká našeho společného slavení eucharistie a sice způsob sv. přijímání pod obojí způsobou, kdy si přijímající sám namáčí Tělo Kristovo v kalichu s Krví Kristovou. Takový způsob je totiž nedovolený. Během roku jsem si ověřil, že tento konkrétní způsob sv. přijímání u vás není důsledkem nějakého zlehčování toho, který je pro nás nejcennější – Krista samotného.

Vím, že formulka „církev určuje“ nemá vést k vypnutí našeho rozumu nebo dokonce svědomí a že je dobře se zamýšlet nad tím, jak prožívat jednotlivá tajemství naší víry, vztahu s Bohem v konkrétních situacích našeho života. Nicméně je pro mě, tak jak jsem vyrostl a díky sice relativně krátké, ale přesto nějaké osobní zkušenosti, důležité, abych tam, kde jde o věci podstatné a důležité byl v jednotě s Církví nejen na té úrovni tady v Čakovicích, ale také s Církví – tělem Kristovým jako celkem. Ona mě totiž svěřila skrze našeho pražského biskupa dar služebného kněžství a svěřila mi zodpovědnost zvláště za udílení svátostí. Sice jsem v moha věcech salámista, jsou ale takové, o kterých vím, že potřebuji mít čisté svědomí. Věci dobré je potřeba dělat i správně. A nacházet takové způsoby není vždy jednoduché. Jsem si toho vědom.

I proto jsem toto své dilema (poznání vašeho prožívání svatého přijímání a zároveň vědomí závazku dodržovat stanovená pravidla) otevřel s otcem arcibiskupem Janem. Troufnu si říci, že jsem v něm našel pastýře, který mě pozorně vyslechl a s pochopením pro důležitost přijímání Těla i Krve Páně vyjádřil přání, abychom se pokusili nalézt takový způsob svatého přijímání, který bude v souladu s dovolenou praxí.

Umění dobře komunikovat věci mi zatím není příliš vlastní a snad se ho někdy naučím. I proto jsem na posledním setkání farní pastorační rady tuto věc ohlásil ne příliš citlivě. Jsem moc vděčný všem, kteří tam byli za otevřenost, se kterou se mnou o věci mluvili, a to i v následujících dnech. Díky tomu jsme se domluvili na následujícím: v tomto týdnu, kdy budeme prožívat také slavnost Těla a Krve Páně se budeme zvlášť modlit za nalezení vhodného řešení. Nejen z toho důvodu bude možnost adorace nejen ve čtvrtek, ale také v úterý po mši svaté ráno. Zároveň bude možné se ve středu 14. 6 od 19:30 setkat na faře a společně si o věci promluvit. Kdo by nemohl přijít, může využít dotazníku, který bude na webu.  Do té doby, než se nám podaří najít řešení, bychom v neděli (počínaje příští) podávali jen pod jednou způsobou – tělo Páně. Dovolím si k tomu jen jednu připomínku: Pán Ježíš není v eucharistii rozdělen, vždy je tam celý: se svým lidstvím – tělem i krví – a božstvím zároveň.

Děkuji za pochopení a také za veškerou pomoc, kterou mi dáváte v mém objevování, co to znamená, být tu pro vás jako kněz.

František