Pouť do Říma
Na začátku listopadu se několik čakovických farníků vydalo s proseckou farností autobusem na děkovnou pouť k 35. svatořečení Anežky České do Říma. Cesta směřovala přes Padovu do Assisi a na zpáteční cestě jsme navštívili Orvieto.
První zastávka byla v Týnu nad Vltavou, kde nás vřele přivítali a pohostili místní farníci a společně jsme se i krátce věnovali úvodní modlitbě v útulné dřevěné kapli sv. Anežky. Za rozbřesku už jsme brázdili ulice probouzející se Padovy k bazilice sv. Antonína s hrobem stejnojmenného světce a k dalším památkám. V Assisi jsme navštívili nejen zásadní místa, kde působil sv. František a sv. Klára a první minorité, ale i blahoslaveného Carla Acutise, jehož tělo je od roku 2020 uloženo v proskleném sarkofágu v kostele Santa Maria Maggiore. Návštěvu Assisi jsme zakončili mší svatou v překrásné rozlehlé bazilice sv. Františka, kulturní památce UNESCO, jedné z nejstarších gotických památek Itálie, kde se mimo jiné nachází i Giottův cyklus 28 fresek ze světcova života.
V Římě jsme se ubytovali u sestřiček ve čtvrti Celio, nedaleko Nepomucenu – papežské koleje českých bohoslovců. Vzhledem k tomu, že P. Petr Havlík, duchovní doprovod našeho zájezdu, zde 7 let působil, jsme se mohli zúčastnit ranní zpívané latinské mše, kde kolem oltáře bylo shromážděno 18 kněží z různých kontinentů. P. Havlík nás zároveň zajímavě provedl objektem - viděli jsme diplomatický salonek, kde se přijímají státní návštěvy, dveře pokoje kardinála Berana i jeho osobní kapli, tzv.’beranovku’, kde P. Beran trávil chvíle v osobním rozjímání v době těžké nemoci, kdy už se nedokázal vzdalovat z pokoje. Byli jsme obeznámeni nejen se založením a fungováním české papežské koleje, ale zhlédli jsme i střešní terasu, kde bohoslovci například suší své ponožky, které si každý pere sám.
V Římě nás čekal bohatý program: na audienci u papeže Františka nás obklopovali poutníci z celého světa, dokonce i milá skupina z dalekého Bornea. Atmosféra byla radostná. Papamobil, křižující náměstí sv. Marka, rozjásal dav jako na rockovém koncertě. V promluvě jsme byli v několika jazycích vyzváni, abychom do své modlitby a každodenních chvil neustále přizývali Ducha Svatého. Jiné ráno jsme zase ve Svatopetrském chrámu nedaleko hrobu sv. Petra a Benedikta XVI. mohli sloužit mši svatou. Samozřejmě bylo dost času na další památky, úchvatný výšlap do vatikánské kupole, návštěvu dalších papežských bazilik (baziliku San Giovanni in Laterano - první křesťanský kostel v Římě, baziliku Santa Maria Maggiore a baziliku svatého Pavla za hradbami), jejichž Svaté brány se připravují na příští Jubilejní rok (Svaté brány jsou zazděny a otevírají se pouze v době Svatého/Jubilejního roku. Kdo projde Svatou branou, může po splnění stanovených podmínek získat odpustky.) Pochodili jsme slavné římské kopečky Palatin, Aventin i Kapitol, užili si krásně nasvícených římských památek i voňavých zahrad města, navštívili poutní dům Velehrad a někteří se podívali do vatikánských muzeí nebo k moři.
P. Havlík nás protáhl velkým množstvím zásadních církevních památek, Aventinem i Zátibeřím. Mohli jsme se zaposlouchat do jeho fundovaného výkladu a objevit s ním například, kde se nachází originál Caravaggia, nebo že se v sakristii kostela Panny Marie Vítězné ukrývají originální prapory, obleky a kříž z bitvy na Bílé Hoře, že v kostele sv. Kříže se nachází mimo jiné „repasovaná“ socha sv. Heleny (hlava nasazená na původní sochu římské bohyně), relikvie sv. Tomáše (prst), kopie turínského plátna apod.
Mimo to jsme se však dozvěděli i spoustu zajímavostí o životě v italské metropoli, například, že mléko do kávy se servíruje výhradně ráno a odpoledne už vám nikdo kávu s mlékem nepřipraví, že můžete vypadat divně, když si objednáváte „gnocchi“ v jiný den než ve čtvrtek, nebo že Římany udivíte, když si objednáte kombinaci smetanové a ovocné zmrzliny. To vám k ní spíše nabídnou šlehačku, což je místním zvykem. Hlavně si nikde nedávejte “latte”, kávu v něm totiž nenajdete. Nezaskočila nás ani generální stávka dopravců, kdy celý den nejezdila veřejná doprava, která nejenže zvýšila motoristický blázinec v ulicích města, ale z naší pouti udělala na den skutečnou pěší pouť.
Za městem v Tivoli nás uchvátila rozlehlá renesanční Villa d´Este se zahradami, fontánami, vodopády, sochami a božským klidem, rovněž památka UNESCO. Na zpáteční cestě jsme mohli obdivovat monumentální gotickou katedrálu Nanebevzetí Panny Marie v Orvietu, které v roce 1263 vstoupilo do dějin v souvislosti s eucharistickým zázrakem ´českého´ kněze Petra při mši svaté v Bolseně. Bazilika působí krásně pruhovaně z důvodu, že je postavena ze střídavých vrstev travertinu a basaltu.
Obdivuhodná pro mě byla odolnost a vytrvalost našich poutníků seniorů. Byli nejen plní sil, ale i radosti, vtipu, a to vše s písní na rtu. Děkuji za zdařilou pouť všem, organizátorům, zúčastněným i Pánu Bohu za vedení. Přeji nám všem další podobně krásně intenzivní a oblažující zážitek, jakým tato pouť bezesporu byla. Na shledanou v Jubilejním roce, třebas i v Římě…
Gabriela Šroubková
